Referáty

Jede jeptiška ve vlaku a přistoupí dáma v nádherném kožichu.
Jeptiška, zbloudivší z cest Páně a střídmosti, se osmělí a zeptá se:
„Promiňte, ale prosím Vás, kolik stál ten krásný kožich?“
Dáma se lehce pousměje: „Jednu noc lásky…“
Dáma o něco později svlékne kožich a objeví se nádherný briliantový náhrdelník.
Jeptiška, zvědavá, zase nevydrží pokušení, které jí Bůh přichystal a zeptá se na jeho cenu.
„Dvě noci lásky…“ odpoví dáma. Pak si stáhne i rukavičky a na ruce má decentní, ale nádherný prsten.
Jeptiška se zase ptá.“A tohle byly tři noci lásky, co?“ Dáma tiše přikývne.
Večer jeptiška rozjímá ve své cele a ozve se zaťukání.
Jeptiška se zamyslí a řekne k zavřeným dveřím: „Víte co, otče, …. jděte do prdele s těma svýma karamelkama!“

Hipisák nastoupí do autobusu
a přisedne si k mnišce: – Ahoj, mniško, co se tak trochu pomilovat. Mniška se urazí a na následující zastávce vystoupí. Řidič autobusu osloví hipisáka: – Poslouchej, mladej, nebuď smutnej, poradím ti. Tato mniška se chodí každou neděli modlit do kostela. Stačí když se převlékneš za Pána Boha a ona ti určitě dá. Hipisák se teda v převleku v neděli vydá do kostela a skryje se tam. Když přijde mniška, chvílu ji nechá se modlit a potom
vystoupí ze své skrýše: – O, dcero moje, vyslechl jsem tvé modlitby a rozhodl jsem se že za tvoji věrnost ke mně se s tebou pomiluji. Mniška se zamyslí a řekne: – Dobře, otče můj, ale byla by jsem radši za anální sex, aby jsem
nepřišla o své panenství. Převlečený hipisák souhlasí a tak se dají do práce. Když jsou hotovi, hipisák škodolibě strhne masku a říká: – Ha, ha, ha, ale já přece nejsem Pán Bůh, já jsem ten
hipisák z autobusu. Mniška se zasměje a při strhávání masky říká: – Ha, ha, ha, ale já nejsem mniška, já jsem řidič autobusu.